Češka v Ugandě

Cesta a mé první africké krůčky – Češka v Ugandě: 1. díl


Byla neděle večer a má cesta do Afriky mohla začít. Čekal mě let do Entebbe v Ugandě s přestupem v etiopském Addis Abbaba. Celý víkend byl dlouhý a toto noční cestování jak by smet. Ovšem pohled z letadla, když už jsme se blížili k přistání, byl tak úchvatný, že mé unavené smysly zbystřili z nuly na sto během vteřiny. Po hladkém přistání se mi naskytl nádherný pohled na zelenou krajinu, rozpálené cesty, ženy nosící na hlavě barely s vodou, stromy a ptactvo, které jsem ještě nikdy neviděla… Zkrátka a dobře, je tady spousta pro mě nových věcí. Ovšem nebyl čas jen koukat, musela jsem běžet pro zavazadla a hned pak na imigrační si vyřídit víza.

Hned u vchodu po mě chtěl jeden maník očkovací průkaz. Bez toho aniž by se podíval na jeho obsah, mě pustil dál k přepážce na vyřízení víz. Přiznávám, že jsem z tohoto procesu měla trochu strach. Přece jen, kdybych ta víza nedostala, tak má cesta by tím skončila dříve, než začala. Naštěstí vše proběhlo hladce. Dáma za přepážkou se mě ptala, zda mám zpáteční letenku. V tu chvíli se mi trochu zatmělo před očima, jelikož jsem si letenku zapomněla vytisknout a nestáhla jsem si ji ani do mobilu. Nakonec je však všechno OK, paní mi prostě jen věřila, že jí opravdu mám. Následovalo sejmutí otisků prstů a paní lepila víza do pasu.

Kde a jak sehnat víza do Ugandy?
Nejjednodušší cesta k vízům je po příletu na letišti. Dá se pořídit turistické vízum na 90 dní za 50 USD. Pokud však plánujete i návštěvu dalších zemí Východní Afriky, doporučuji zakoupit EAC víza, která umožňují po dobu 90 dnů libovolně cestovat mezi Rwandou, Keňou a Ugandou. Tato víza pak stojí 100USD.

Když jsem opustila letištní prostory, nastal trošku zmatek. Všude okolo byly hloučky lidí s cedulkami se jmény a hlasitě ta jména pokřikovali po okolí. Snažila jsem se tedy najít své jméno, což se mi po chvilce podařilo. Poznávám Jorama, kterého jsem do této chvíle znala jen z fotky. Přivítal mě, vzal mi tašky a už jsme si to kráčeli přes rozpálené parkoviště do auta z půjčovny, které Joram obstaral.

No začíná jízda smrti, vážení… držte si klobouky! Joram sice vypadá jako skvělý řidič, nicméně mi nějakou dobu trvalo, než jsem si zvykla na tento styl jízdy, který tady všichni provozují. Předjíždění zleva, zprava, neutichající troubení a při každém zpomalení houfy lidí, kteří se vám přes okýnko snaží něco prodat… většinou žvýkačky, pití či ovoce.

Prvních pár desítek minut mě štvalo, že nemám alespoň 4 páry očí, abych mohla všechno to nové kolem mě lépe pozorovat. Projížděli jsme přes města i vesničky, ale není v tom moc velký rozdíl. Lidé stojí před svými obchody s nábytkem, kusy naporcovaného masa, místními „bistry“ s jídlem nebo třeba před obchůdky se smartphony, hehe.

Cesta z letiště na místo určení (tj. vesnička Wainah) trvá přes tři hodiny. Celou cestu jsem se snažila vnímat, nicméně marně. Joram mě budí uprostřed cesty před směnárnou, kde jsem se ani nestačila probrat a byl ze mě milionář, jelikož 1000 ugandských šilinků je cca 7 korun českých… tak si to pak spočítejte.

No nic, ujeli jsme dalších pár desítek kilometrů a jsme tu! Zastavujeme u skoro dokončené novostavby, před kterou si hraje spousta dětí – TVŮJ NOVÝ DOMOV, říká Joram. Vystoupím z auta a všechny děti ke mně přiběhnou a každé zvlášť mi řekne: „Welcome Patricia“ – Jak sladké! Ti největší jedinci mi pomohli se zavazadly a začala prohlídka… O tom, jak vypadá mé nové bydlení se dočtete v dalším článku:

Můj nový domov – Češka žijící v Ugandě: 2. díl

Patricie Švůgrová

Patricie v Ugandě Uganda, Afrika

Komentáře

Češka v Ugandě
Pravý ugandský den v sirotčinci – Češka v Ugandě: 4. díl
Češka v Ugandě
Překonala jsem první horečku – Češka v Ugandě: 6. díl
Češka v Ugandě
Nádherné vodopády Sipi a buržoazní elektřina a tekoucí voda – Češka v Ugandě: 5. díl