Wisla Letí Světem

Keňa s batohem za dva týdny „Co a jak bylo?“


Na konci zimy jsem měl svou polovičku na dobrovolnické „misi“ v Ugandě. Ke konci jejího pobytu jsem se rozhodl přiletět za ní. Měli jsme před sebou dva týdny, tak jsme setkání posunuli rovnou do Keni, kterou jsme chtěli procestovat. Můžu říct, že dva týdny nejsou moc, ale jsou dost na to, aby jste zemi viděli z jedné strany na druhou. Zažili jsme dobrodružství, divokou přírodu, šílenou africkou kulturu, ale taky odměnu v podobě odpočinku na krásných plážích.

Tady je den po dni, co a jak se dá za dva týdny v Keni zvládnout:

Den 0. – Cesta přes Frankfurt a Addis Abbaba do Nairobi.:

K cestě jsem využil Ethiopian Airlines, které hodnotím relativně kladně. Servis není tak skvělý jak u jiných aerolinek (Evropských či Asijských), ale cítíte se v jejich letadlech bezpečně a to je to hlavní.

Den 1. – Únava a ruská ruleta:

Po bezesné noci v letadle, kdy od Egypta byla nonstop turbulence, se moc spát nedalo! Stopover v Ethiopii byl krapet nudný (..bo byl strávený na letišti!), ale pak jsem sedl do dalšího letadla, které nám opět chtělo vytřást duši, hehe.

Přílet do Nairobi! Joo, to už byla pohoda! Krásné počasí a vidina toho, že se za chvilku potkám s mou Paťou, která přiletěla z Rwandy. A potkali jsme se!

Vzali jsme si Uber do hotelu, dali šlofíka a hurá do města! No, místy jsme se báli, přitom vlastně není čeho. Jde jen o to, že jsme tu jediní bílí! Potkali jsme na ulici jen jednu bílou ženu!

Každopádně je to tu hodně jiné, tak jsme se těšili, až to více prozkoumáme.

HIGHLIGHT DNE: O víkendu tu jsou banky a směnárny zavřené, takže jsme museli k nějakým mafiánům do baru a tam si u stolu mezi 6 očima vyříkat, co vlastně chceme… „Dolary na stůl, dám vám šilinky!“ A bylo! Dokonce i fajn kurz měl. Jen jsme si připadali, že jdeme na ruskou ruletu! 

Den 2. – Sirotci a předávání darovaných věcí:

Do Keni jsem odbavoval extra kufr s darovanými věcmi pro sirotky. V Keni se nám to však trochu zkomplikovalo. Původní plán byl, že zajedeme do nějakého místního sirotčince a tam dětem věci dáme, jenže plán selhal! Vedoucí sirotčince přestala komunikovat. Co tedy teď, když už jsme tam věci měli?

Včera, když jsme u mafiánů měnili peníze, tak pán co nás za nimi přivedl, chtěl, ať mu za to koupíme kilo rýže, protože má doma malé děti a málo peněz. Zeptal jsem se ho, jestli by teda nechtěl spíše oblečení? Odpověděl, jasně že jo! V tom jsem mu řekl, ať nám dá číslo, že mu zítra zavoláme a věci doneseme. S údivem souhlasil, i když nám určitě nevěřil.

Po obědě jsme mu však volali, že se sejdeme tam kde včera. Dorazil i s kamarádem a hrozně nám děkoval a nechápal, že jsme dodrželi slovo. Vzal nás tedy do místní restaurace a chtěl se na věci podívat. Strašně si je začal přivlastňovat, což se mi nelíbilo a řekl jsem mu náš původní plán se sirotčincem. Odpověděl, že nás do sirotčince klidně vezme, ale taky vysvětlil, že v Keni jsou sirotčince dotované (ne jako v Ugandě) a přišel s lepším plánem.

Navrhl, že zná v centru pár lidí s dětmi bez domova a může nás k ním vzít. Brali jsme to. Obešli jsme pár těchto lidí a každému dítěti vybral sadu oblečení, co mu sedla. Děti i maminky nás obdarovali úsměvem a nechápavým „thank you“. Byl to dobrý pocit. Zbytek věcí jsme dali těmto típkům do jejich vesnice!

A BONUS? Pozvali nás k nim domů na dědinu. 

Den 3. – „Žirafo, nevidím přes tebe, uhni s hlavou, čum na druhou stranu!“:

Třetí den byl zcela výletní! – Navštívili jsme útulek pro slony, farmu žiraf a závěrem přišlo i překvapení.

Napřed jsme vyrazili do útulku pro slony. Je to prý to nejlepší, co se v Nairobi dá vidět. Bylo to super. Nádherné prostředí a můžete koukat na minislony při krmení. Takový minislon do dvou let vychlastal 3 litry mlíka na posezení. Starší sloníci, pak vyžunkli klidně i 6 litrů. Zajímavé a hlavně fakt hezké. Bavilo nás to a okoukli jsme celých 25 kusů slonů! Je možnost, že si se slony můžete jít i hrát do ohrady, ale to si nejprve musíte adoptovat alespoň část slona. – No, trochu z toho udělali farmu pro Američany, ale co už.

Pak jsme jeli na farmu žiraf. Z tohohle už udělali trochu atrakci, ale mohli jste si s nimi pokecat nebo je nakrmit. A opět nás to bavilo. Prostě to nemá na žádnou zoo, je to fakt autentické a hlavně, kde jinde můžete chytnout žirafu kolem krku!

BONUS NA ZÁVĚR: Původně jsme měli jet do rodné vesnice Alexe (místního kámoše), ale byla zácpa a zabralo by to celý den. Vzali nás tak na projížďku místním slumem. – Fakt drsné. Ale opravdu. Bohužel, ani z auta nebylo možné nic vyfotit. Ovšem to, jak tam někteří žili.. fakt jsme čučeli s otevřenou pusou.

Den 4. – Cesta k Indickému oceánu:

Dneska jsme to vzali trochu v jiném stylu! Po náročné cestě nočním busem z Nairobi do Mombasy by si to ale zasloužil každý!

Z Nairobi k Indickému oceánu jezdí denně několik spojů provozovaných několika společnostmi.. Bohužel jsme si asi vybrali tu nejhorší, padl na nás ten nejstarší autobus a řidiči byli bývalí závodníci Rallye! – Děs a hrůza. Bylo to snad horší než 4 hodinová cesta maršrutkou na Kavkazu! Tentokrát cesta trvala 9 hodin a já ani na moment nezamhouřil oka.

Po příjezdu do Mombasy musela nastat odměna! …

Den 5. – SAFARI:

Trochu jsme si ráno přivstali a vyrazili do národního parku East Tsavo. No, co k tomu říct? Jedním slovem, úžasné! Vše tam bylo jako z filmu. Ke štěstí už chybí jen Xi Xao a zážitek by byl kompletní.

Viděli jsme nad 200 slonů, 150 zeber, 150 antilop, 50 žiraf, 30 gazel, nějaké opičky a opice, pštrosy, 14 lvů a 4 buvoly! – Do „velké pětky“ nám chyběl už jen leopard a nosorožec..

BONUS NA SPANÍ: Byli jsme ubytováni v hotelu uprostřed národního parku, kde kolem nás u večeře chodili sloni pro vodu do místního jezírka. – Byla to prostě pecka a všichni by tohle měli zažít!

Fotky ze SAFARI naleznete na našem Facebooku Letímsvětem.cz.

Den 6. – Masajská vesnice:

Ráno bylo po dešti, tak nám některá zvířata utekla, ovšem viděli jsme další krále zvířat, lvy a dočkali jsme se taky leoparda! Jediné zvíře které nám tedy totálně uniklo je nosorožec. – Bohužel až pak jsem zjistili, že se v tomhle parku nevyskytuje. Příště musíme do Masai Mara.

Po safari jsme navštívili typickou masajskou vesnici.. Je opravdu zajímavé, když zjistíte, že je na světě pořád 250 tisíc lidí, kteří takhle žijí. V námi navštívené vesnici žije přes 80 lidí. Bohužel jsou tito lidé v moderním světě nepoužitelní, tak se jejich jediným příjmem stal turismus, který jejich život dosti ovlivňuje. I tak, to byl ale zážitek.

BONUS, POKUD OBĚDVÁTE: Ten dům za námi je postaven z kravích hoven.

Den 7. – Malindy a Watamu – Italské vesnice:

Byli jsme na průzkumech východního pobřeží, severně od Mombasy. – Ubytování v Malindy, které bylo velkým zklamáním.. hotel super, ale město, pláže a vyžití nic moc. Sedli jsme teda do matatu (dodávka pro nekonečno lidí, slepic a dalších cestujících) a za 70 šilinků se nechali dovézt na Gede Ruins. Národní památka se zříceninou hradu a všemožnými zvířaty. Já naháněl opice! Úspěšně, ale foťák to nestihl zachytit! Pak jsme se na motorce přesunuli k oceánu do Watamu. Tohle městečko je super. Je tu všechno, ale něco tu nabývá! Italové – jsou tu všude, dokonce tu všechno vlastní. Všude mají pizzerky a zmrzlinu. Je to až hnus. Dokonce i místní černoši mluví italsky!

Každopádně to tam žije, tak následující dny bylo jasné, kde za odměnu skončíme.

Den Xtý – Další vražedná jízda, tentokrát v matatu:

Po pár dnech flákání se na pláži a užívání si pohody a krásného počasí, nás čekala cesta z Watamu do Mombasy. Taxíkem prý dvě hodiny, ale my zvolili klasické matatu (místní bus). Nejeli jsme přece do Afriky, abychom jezdili taxíkem!

No, byla to taková typická cesta.. vzduch 40°C, prvních pár kilometrů tuk tukem k hlavní cestě, kde si nás odchytli řidiči matatu.. Batohy nám provázkem přivázali na střechu a jelo se.

Byla to taková ta klasická mini dodávka, kde by se v Česku vlezlo max 9 lidí, jenže nás jelo samozřejmě více. V zemích jako je Keňa a mnoho dalších je to normální, ale tohle byl už extrém! Jelo nás 19! Hezky v pěti řadách, po třech až pěti lidech! 

To by ale pořád byla nuda, kdyby nás na cestě nezastavil pás s hřebíky. Teda, ne, že bychom jej přijeli, ale byly to prostě policejní zátarasy. Všichni jsme museli vystoupit a jeden po jednom projít kontrolou před vojákem se starým zrezlým kalašnikovem. Vypadali dost přísně, zastavovali všechny auta. Pak chtěli vidět občanky.. když viděl, že jsem cizinec, usmál se a zeptal se mě, jak se mám…

Nakonec to byli příjemní kluci, jen prostě měli asi hovno na práci, tak vytáhli samopaly a jeli zastavovat lidi na ulici!

PS: Byl tam hic jak sviňa!

Den 11. – Mombasa a pokračování v dárcovství:

V báglu jsme našli ještě kupu omalovánek a pastelek. Tak jsme se vydali do Old Townu Mombasy a úspěšně je rozdali! Děti měly radost!

Mombasa je jiná, je svá a dočtete se o ní v následujícím článku, Mombasa, Keňa – Je to vůbec Afrika?

 

Komentáře

Wisla Letí Světem
Hike na Velkém Kavkazu – Gruzie 2016: Den 3
Wisla Letí Světem
Jihovýchodní Asie za 96 hodin
Wisla Letí Světem
Hike na Velkém Kavkazu – Gruzie 2016: Den 2