Češka v Ugandě

Můj nový domov – Češka v Ugandě: 2. díl


Dům se skládá ze tří pokojů na spaní a jedné společenské místnosti. Sprcha a turecký záchod jsou venku za cihlovou stěnou. Kuchyně je také postavená mimo dům. Ovšem kuchyně se tento prostor nazývá jen proto, že jsou tady dva hrnce. Není tady ani elektřina, ani plyn. Je zde pouze voda, která teče z pumpy na zahradě. Voda však rozhodně není pitná. Tu tady musí vždy před užitím převařit. Naštěstí, já jsem si pořídila filtrační láhev, která mě snad zachrání.

A kolik nás tady vlastně je?

Šla jsem to zjistit hned po úvodní prohlídce bydlení. Převlékla jsem se a šla jsem si ven s dětmi hrát. Skákali jsme panáka, hráli fotbal a tak dále. Prostě jsem se vrátila do dětských let. Ovšem kolik je tu přesně dětí bylo těžké spočítat. Vypadá to, ale na 9 dětí, které tu jsou, protože je rodiče z nějakého důvodu opustili. Převážně z důvodů finančních, zdravotních anebo je prostě jen nechtěli. Jsou to přitom všechny tak krásné a kouzelné dítka!

Děti se snaží mluvit anglicky a mluví i svým kmenovým jazykem, jehož název jsem bohužel zapomněla. V Ugandě mluví více než 50 kmenovými jazyky, proto je angličtina brána jako úřední jazyk.

Uganda, Afrika Uganda, Afrika Uganda, Afrika Uganda, Afrika Uganda, Afrika Uganda, Afrika Uganda, Afrika

První večer v mém novém domě

Ke správnému večeru patří samozřejmě večeře. Přistál mi tedy na klíně talíř s vaječnou omeletou, která kupodivu chutnala dobře. Děti si na zemi roztáhnou podložku z bambusu, na které vsedě jedí svou misku s rýží. Ručičky boří do kupky s rýží a to poslední co je trápí je, že na nich mají tak dvoucentimetrový nános špíny.

Nejsem tu však sama dobrovolníkem. Noc přede mnou dorazil i jeden novomanželský pár. Novomanželé, kteří se rozhodli své líbánky strávit trochu netradičně. Po večeři jsme si tak sedli a Jorem nám vyprávěl příběhy o tom, jak se jednotlivé děti dostali do tohoto sirotčince. Například tříletá Angel je tu od té chvíle, kdy jí jako novorozeně našli zabalenou v igelitové tašce u cesty. – Asi nikdy nepochopím důvody, které vedou rodiče k tomu, provést něco takového.

„No nic. Je něco po osmé večer a já toužím po posteli. Loučím se tedy a upadám do kóma. Byl to pro mě náročný den a mám z něj rozporuplné pocity. Před sebou mám jen vidinu následujícího náročného měsíce a rostoucího smutku po mé rodině a mé nejdražší polovičce. Tak uvidíme, co mě čeká zítra.“

— Patricie Švůgrová

Komentáře

Češka v Ugandě
Drsné vztahy k některým dětem – Češka v Ugandě: 7. díl
Češka v Ugandě
Cesta a mé první africké krůčky – Češka v Ugandě: 1. díl
Češka v Ugandě
Sebevražedný rafting na druhé nejdelší řece světa Nilu – Češka v Ugandě: 9. díl
Zatím nebyly přidány žádné komentáře