Češka v Ugandě

Prales s opičkama a mše v místním kostele – Češka v Ugandě: 8. díl


Před týdnem v sobotu jsme s Marii a Amandine vyrazily do deštného pralesa Mabira a bylo krásné si prostě jen užívat to ticho a klid bez dětí. Pro mě, jakožto velkou milovnici lesů, to byl první prales, takže u mě za jedna! A viděly jsme i vytoužené opičky :). Jen jsme bohužel nenašly v okolí žádné rozumné ubytko, tak jsme na noc jely nakonec domů.

Deštný prales Mabira Deštný prales Mabira Deštný prales Mabira Deštný prales Mabira Deštný prales Mabira

V nedělní ráno jsme se chtěli připojit k Joremovi a Isaagovi k návštěvě kostela. Hrozně jsem se těšila až uvidím všechny děti ve svátečním oblečení, o to víc mě pak zamrzelo, že jediný, kdo s námi mohl jít, byla Denise, Sheina a Trisha. Ostatní by prý zlobili. Tohle se mi zdálo opravdu už přes čáru, protože největší uplakánci a protivky jsou právě Trisha s Denise, ostatní špunti jsou moc hodní a pokorní. V kostele to bylo zajímavé, zpívalo se tleskalo se, zpívalo, tleskalo. Opravdu zážitek, ale stačilo mi po půl hoďce, další 2 hodiny už pro mě byly úmorné a pro holky taky. Chtěly jsme už odejít, ale v tu chvílí nás kněz zavolal k sobě ke stolečku a měl asi desetiminutový projev v jejich jazyce lusoga, čemuž jsme samozřejmě nerozuměly, ale asi to bylo něco pozitivního, jelikož po skončení mše za námi chodili místní  a nadšeně nám třásli rukou. Tak snad to bylo něco hezkého, když už jsme kvůli tomu tolik vytrpěly.

Na fotkách můžete vidět i tržiště, kde místňáci chodí nakupovat. Připadalo mi to trochu jako tržnice v Budapešti.

Ugandská tržnice Ugandská tržnice Ugandská tržnice Mše v ugandském kostele Ugandská tržnice Mše v ugandském kostele

Včera jsme byly na raftech na Nilu. Byla to paráda, tak se těšte na další článek a fotky! :)

Patricie Švůgrová

Komentáře

Češka v Ugandě
Sebevražedný rafting na druhé nejdelší řece světa Nilu – Češka v Ugandě: 9. díl
Češka v Ugandě
Drsné vztahy k některým dětem – Češka v Ugandě: 7. díl
Češka v Ugandě
Můj nový domov – Češka v Ugandě: 2. díl