V pondělí ve 23:20 jsme odlétali z Katowic! 3 hodinový let a byli jsme tam! Ve 4:20 tamního času jsme přistáli Kutaisi, v gruzinském druhém největším městem. Našli jsme si maršrutku, která jela do naší výchozí horské vesnice jméném Mestia. To jsme ještě nevěděli, že nás čeká cesta smrti. To, že jsme jeli starým minibusem bylo OK, ale rozbité čelní sklo a usínající řidič, který v bdělém stavu psal SMS a řítil se kavkazskými serpentýnami stokilometrovou rychlostí, už tak fajn nebylo.
Z Katowic letá dvakrát týdně WizzAir přímým letem do Kutaisi. Cena je přijatelná. My cenu nejlevnější neměli, ale i tak jsme platili kolem pěti tisíc za osobu i se zavazadlem. Smrťáckou cestu maršrutkou pak můžete vyměnit za letadlo. Gruzinská letecká společnost Vanilla Sky letá českým turbovrtulovým letadlem LET L-410 přímo do horské Mestie! Za cenu 40 Lari (tedy 400 Kč) je to skvělý zážitek a zároveň urychlení cesty. Pro porovnání, za maršrutku do Mestie zaplatíte 25 Lari (tedy 250 Kč). Boužel v našem termínu bylo letadlo plně obsazeno! :/
V Mestii jsme přišli na to, že panennská Gruzie brzo nebude tím co bývala. S chlapama jsme se shodli na jednom … Mestie je jako Špindl. Gruzinci si uvědomili, že na německých turistech se dá zbohatnout a proto přitvrdili! Jídlo a pití je stále za přijatelnou cenu, avšak o dopravě se to říci nedá! Transport z Mestie do výchozích stanic pro hike je tak drahý, že i pražské taxíky jsou lahoda! Za caa 10 kilometrovou jízdu taxikář chtěl 80 Lari (800 Kč)! Naštěstí jsme cenu sklepli na 60 Lari (600 Kč)! Ale i tak je cena nesmyslná, když i vnitrostátní letenka je o polovinu levnější!
Dostali jsme se do Žabeši, odkud začal náš téměř 50 kilometrový hike. Prvnní cíl byl jasný! Dostat se do Adiši! Začíná se pozvolna, seznámili jsme se s krajinou a zjistili jsme, že nikde nikdo není. První polovinu trasy jsme odpravdu nikoho nepotkali. Jen krávy a koně uprostřed kopců.
K večeru jsme zjistili, že jsme se ztratili. Bohužel ani po tom, co jsme si mysleli, že jsme cestu opět našli, tak jsme byli pořád ztraceni. Přesvědčily nás o tom tří dámy v jeepu, které jsme cestou potkali. První debata probíhala v ruštině, což jsme pochopili, že jdeme špatně. Nejmladší slečna z jeepu pak přepla do angličtiny a vysvětlila nám cestu. Po tom co jsme se na ní vydali, jsme zjistili, že cesty jsou dvě a slečna se nevyjádřila dost jasně, kterou se máme vydat. To byl přesně moment, kdy jsme si uvědomili, že nás tam ty dámy vlastně mohly rovnou svézt. Když v tom se proti nám totéž auto objevilo znovu a ejhle … slečna vyložila svou mámu a babičku uprotřed cesty a vrátila se pro nás! V ten moment jsme poznali, jaká je opravdová gruzinská vstřícnost a pohostinnost. :-)
Za stmívání jsme dorazili do Adiši, kde jsme potkali čecha sedícího na karimatce uprostřed paloučku. Poradil nám, že tohle je nejlepší místo na rozložení stanu. Neváhali jsme a dali se do vybalování stanu. Pokračování zase zítra …
Komentáře
Jsem cestovatel, který začínal s prstem na mapě. Teď pokračuji v letadle a stále chci víc. Nejen proto jsem založil Letímsvětem.cz.