Erasmus v Barceloně

Jak se nechat okrást během pár sekund? – Erasmus v Barceloně: 6. díl


Když jsem byl v Barceloně před osmi lety na školním výletě, nevěřícně jsem kroutil hlavou, když nám průvodkyně oznamovala, kolik se zde děje kapesních krádeží. Bohužel jsme pak dvou krádeží byli svědky a já začal věřit, že je to zde nejspíš na denním pořádku.

V Barceloně teď bydlím a i když si o sobě myslím, že se o své věci umím starat a chránit si je, tak kapesní krádeže byly první, na co jsem si po příletu vzpomněl. Krade se zde nejvíce v davu a proto jsem měl každý den na paměti, že třeba telefon musím držet pevně, aby mi ho nikdo nevytrhl z ruky a neztratil se mezi lidmi. Každý den jsem na to pravidlo myslel a ejhle, kapsáři si našli cestu. Asi tu nejabsurdnější, co bych kdy řekl, že se mi stane. Vytáhli mi telefon z kapsy, takže každodenní pevný stisk byl k ničemu.

Na jednu stranu se stydím za to, jak lehce jsem se nechal okrást. Na druhou však uznávám, že jsou mistři v oboru, protože netuším, jak jsem se proti tomu měl bránit. Šli jsme s kámošem po nejznámější barcelonské ulici La Rambla. Klasicky potkáváme černošky (prostitutky), kterých je zde spousta! Ty nabízí vše od sexu po drogy. Klasicky odmítáme, jenže tyhle byly neodbytné… Drželi s námi krok několik desítek metrů, neustále byly u nás a přemlouvaly nás. My odmítali, několikrát… Stále jsem si dával pozor na věci, jenže jako zkušené kapsářky asi věděly, kdy pozor dávat přestaneme.

Takový barcelonský kapsář si dle policistů ukradne nejméně 5 mobilů či peněženek za „směnu“, tak není divu, že okradou i lidi, co si na věci umí dávat pozor.

Byly tak dotěrné, až jsme je začali ignorovat a přestali vnímat… To je ale bohužel ten moment, ke kterému vás chtějí donutit. Tak moc vás otravují, až je přestanete raději vnímat. Dámy to jakože rozhořčí a odstrčí vás. V tom si řeknete, konečně jsou pryč. Bohužel vás ale odstrčí v místě vaší kapsy a vy vůbec necítíte a nevnímáte, že vám zpětným tahem něco z kapsy vzali. V jeden moment se jim to povedlo udělat jak mě, tak kámošovi. Zjistili jsme to asi po 5 sekundách, jenže už bylo pozdě. Z patnácti prostitutek už na ulici zbylo jen deset a zbytek se rozprchl i s našimi mobily.

Vzápětí jsem se to trošku riskantně rozhodl řešit po svém zřejmě s jejich pasákem, nicméně do dvaceti sekund nás odtrhl policista v civilu, který přiběhl s výkřiky „policia, policia“ a držel si za opaskem zbraň. Během chvíle, pak přiběhli i jeho kolegové a zadrželi oněch deset prostitutek. Musím říct, že reakce policistů byla pohotová, nicméně policisté byli zřejmě v jiných ulicích, než kudy utekly oné dámy s mobily.

Následovalo asi hodinové šetření, které bohužel nevedlo ke kladnému výsledku a proto jsem následující den musel na policii sepsat protokol. Tím se dostávám k nejbizarnější části celé věci. Na policejní stanici mají vlastní sekci pro ukradené mobily. Nad stolem s úředníky dokonce visí nápis „Stolen iPhones“. Během hodiny a půl strávené na stanici se nás tam sešlo asi 15 a všichni s naprosto stejným scénářem. To samé místo, ten samý způsob krádeže. Ten kdo se chtěl lišit, tak byl okraden v metru.

Ukradené mobily pak zřejmě končí v jednom z desítek bazarů ve čtvrti Rával, kde jsem během jedné procházky napočítal 16 bazarů s mobily. 

Komentáře

Erasmus v Barceloně
První dny a snaha ubytovat se – Erasmus v Barceloně: 1. díl
Erasmus v Barceloně
World Press Photo 2016 – Erasmus v Barceloně: 11. díl
Erasmus v Barceloně
Konečně ve svém bytě aneb život bezdomovce je za mnou – Erasmus v Barceloně: 5. díl
Zatím nebyly přidány žádné komentáře